|
Zodpovědnost:
Stopování je záležitost zodpovědnosti. Stopař se musí několikrát za hodinu rozhodovat, a pokud se rozhodne spatně (a přijde na to), nemůže z toho vinit nikoho, leda sebe sama. Pokud snad tento text obsahuje závažné chyby a nepravdy, kterými se řídíce popadají všichni stopaři do propasti, sice mne to může mrzet, ale chyba je to jejich, že si vybrali zrovna moje rady a ne nějaké lepší. Mně to funguje a nikomu to necpu.
Komunikace: Stopování je záležitost komunikace. Hlavním důvodem, proč v cizině stopuji, je možnost potkat daleko víc různých lidí a poznat danou zemi mnohem lépe. Proto je důležité mít při stopování jasno, co chci a co nechci. Nemusím třeba chtít do určitého konkrétního města, můžu třeba jen chtít jet do určitého kraje, nebo se rozhodnout až podle toho, kam pojede řidič. Ale jakmile řidič zastaví, je potřeba se velmi rychle rozhodnout, zda s ním chci jet, nebo ne. Musím vědět, jestli je mi milejší, abych se v dotyčném městě dostal do centra nebo do kempu; řidič mi sice nemusí dát na vybranou, ale když už dá, musím odpovědět rychle a jasně. Kromě toho platí, že za optání člověk nic nedá. Stopař si nemůže dovolit ostýchat se zeptat, kde by ve městě mohly být nejlevnější potraviny, nebo zda si může dát batohy do kufru. Pružnost: Stopování je záležitost pružnosti. Jede-li člověk na velkou vzdálenost, neměl by se fixovat na pevnou trasu, kterou si byl stanovil. Zastaví-li řidič, který jede podobným směrem, ale po jiné dálnici nebo přes jinou zemi, často se vyplatí změnit původní plán. Podobně začne-li pršet, může člověk jet i více se odchylujícím směrem a vyhnout se tak stopování v dešti. Někdy lze i změnit názor, které hory chci vlastně vidět, nebo vynechat prohlídku nějakého středně zajímavého města. Je ovšem jasné, že na to, abych mohl změnit názor, napřed musím nějaký mít. Je dobré mít všechny hlavní varianty předem rozmyšlené a připravené, spíš než improvizovat na poslední chvíli. |
| Úvod |